(…) Autorka svoji hrdinku nesoudí ani nevymýšlí složité teorie, které by její chování teoreticky zaškatulkovaly či podložily. Místo toho pečlivě odkrývá nejasná místa v její minulosti (aniž by ovšem odkryla všechna), s pochopením se snaží sledovat či alespoň rekonstruovat, jak si pro sebe vybojovávala svobodný prostor, budovala si vlastní image, uchovávala si svoje soukromí. Někdy ovšem v jejím výkladu nechybí ironie, zvláště u pasáží ze závěru malířčina života v Paříži, kdy četným českým návštěvníkům stereotypně opakovala oblíbenou a zřejmě nepravdivou floskuli: „Jste čtvrtý Čech, se kterým jsem se v posledních dvaceti letech setkala.“
Soukromí Toyen ovšem Andrea Sedláčková prolomila, ale nikoli kvůli skandalizaci, nýbrž především proto, aby čtenářsky přístupně a celkem poučeně oslavila statečnou, svobodomyslnou ženu a velkou tvůrkyni. A působivé virtuální setkání se svojí hrdinkou teď nabízí i čtenářům.